Proč nám rozryli zahradu

Soukromý areál farní zahrady je už více než deset let denně otevřen všem příchozím. Zub času však pracuje i zde. Déšť a užívání prostoru odkrývá opotřebení, které je třeba obnovit. Prvním viditelným krokem bylo dočasné zmizení pískoviště. Proč? Všímaví lidé, zvláště maminky, si určitě všimli, že už nevoní a objevují se v něm kočičí výkaly. Písek byl vyvezen a otevřela se nová možnost. Prostor po pískovišti se proměnil v prostor s ohništěm. Vytvořilo se tak větší místo k setkávání komunitních skupin u ohně (odzkoušeno s více než 70 účastníky, kdy každý měl své místo pro opékaní, jezení a bytí spolu). Neznamená to, že by děti přišly o možnost hry s pískem. Pískoviště se brzy v areálu objeví, a to hned tři, což dětem nabídne variabilitu při hře a větší využití celého areálu. Zároveň věříme, že menší pískoviště dokážeme lépe chránit před nezvanými kočičími hosty pomocí plachet. Pozornému návštěvníkovi neunikne nový chodníček u místa, kde mají své místo farní ovečky. Už se nebudou muset příchozí bát, že jim ujede noha do potoka. Brzy přibude také nový plot a mostek přes vodu. Ten, jak ukázal déšť je již v dezolátním stavu a voda pak teče mimo koryto. Čeho si však mnozí, díky šikovnosti a rychlosti práce dělníků, nevšimnou je odvodnění hrací plochy. Ano, kalužiny jsou fajn. Ale všeho moc škodí. Podařilo se tedy doplnit odvodnění, které věříme, že zvláště při přívalovém dešti zabrání vodnímu živlu páchat škody.

Příběh ve fotografiích můžete sledovat zde