"Poslední kázání"
Farnost Přidáno: 13. března 2020
Protože se teď asi na dlouho nesejdeme v našem kostele, považuju za důležité, aniž bych jakkoli zpochybňoval současná opatření, pronést své "poslední kázání" před zavřením kostela:
První křesťané se scházeli ke mši svaté, k modlitbě a pomoci vězněným i přesto, že jim hrozila smrt. Jim samotným i těm, se kterými se setkali. Ne kvůli chřipce, ale tajným špiclům císařské vlády, kteří rádi za peníz udali bezmocné křesťany, jejichž umírání v arénách si pak rozežraná veřejnost náležitě vychutnávala. Přestože věděli dobře, že ohrožují životy své i blízkých, nebyli nezodpovědnými hazardéry. A to vydrželi v různých vlnách dlouhých 300 let! Kdyby se z preventivních důvodů ukrývali, izolovali a nebo snad propadli zbabělosti, nikdo by jim to asi nemohl vyčítat. Ale jak by pak vypadala církev? mše svatá? kostely? my dnes? Nikdy by nevznikly křesťanské nemocnice, leprosária, sirotčince, hospice, misijní stanice, řeholní ošetřovatelé, učitelé, misionáři, protože všude tam se riskovalo zdraví, ba život.
Letos slavíme 880 let kostela a téměř tisíc let naší farnosti. Na společné oslavy letos asi nedojde. O to víc se nad těmito výročími můžeme zamýšlet z jiného úhlu pohledu: Jsme opravdu křesťané, když se zamkneme doma, se spíží narvanou potravinami a očima přilepenýma k obrazovkám? Ze strachu před lidmi a před ohrožením (byť virovým)? Není spíš naším posláním vyjít ven, pozdravit se s lidmi, povzbudit ty, kteří se pro nás obětují, usmát se na ně, vyslechnout ustrašené, dát se do řeči s přáteli, poděkovat popelářům, napsat povzbudivý mail vyčerpaným hygienikům a zdravotníkům, nakoupit starým, umýt okna bezmocným, nevykoupit poslední desinfekci před maminkou s dětmi, zrýt zahrádku nemocným, dát se s dětmi do úklidu okolí, pomoct sázet stromky v lese, hlídat děti zaměstananým rodičům, nasadit se podle možností pro veřejné dobro a dobré vztahy, kde to je potřeba, stavit se v kostele, ozdobit křížek v poli a udělat tak všechno proto, abychom byli nositeli naděje i přes všechna ohrožení??? Služba lidem, kteří potřebují pomoc nebo útěchu, není hazardem!
Nezapomeňme, že za tisíc let tu budou křesťané žít už v úplně jiném světě. Ať se za naši generaci nemusí stydět, ale ať jsou na nás hrdí aspoň tak, jako jsme my dnes hrdí na první křesťany. Tož tak. Amen.
Otec Jiří
