Farní pouť

Právě do těchto míst vedla letos naše farní pouť. Známí i neznámí, Blanenští i Adamovští se vydali 8. května za Matkou Boží do Dubu nad Moravou, kde sloužil Otec Jiří mši svatou v kostele Očišťování Panny Marie, potom nám obětavý průvodce pan Šilha vyprávěl o historii kostela, jeho opravách, strastech a starostech dob minulých a současných. Prošli jsme celý areál fary, dvůr, viděli zahradu a obdivovali krásné prostředí, které zbudovali místní farníci pro všechny generace a které slouží pro poutníky, svatby, rodinné oslavy atd.

Modlitbu a tichou vzpomínku jsme věnovali P. Cyrilu Vrbíkovi, jenž zde řadu let působil a v roce 2002 přímo před farou našel smrt z rukou vraha, jehož se dříve ujal a staral se o něj. Dnes je tento mladík ve vězení, nechal se pokřtít a přijal i svátost biřmování. (Cesty Páně jsou nevyzpytatelné).

Z Dubu jsme jeli do Štípy. Čekal na nás Otec František Sedláček a více než hodinu nám vyprávěl o kostelíčku, kostele, kartuziánech a Albrechtu z Valdštejně, který nechal zdejší chrám vystavět na přání své manželky Lukrecie z Lukova. Po roce 1620 odešel do Čech a usadil se ve Valdicích, kde dnes stojí známé – dle slov místního Otce – „lázně“. Kdo chtěl, mohl vejít i do hrobky rodiny Seilernů a všichni jsme navštívili novou moderní kapli v dalším křídle areálu. Nakonec jsme přešli silnici a dostali se do kostela, nejstarší budovy, kde se loni konala rozsáhlá rekonstrukce. Štípa je úžasné místo. V kostelíčku za oltářem je umístěna Milostná soška Panny Marie Štípské a chodí se zde kolem oltáře podobně jako ve Sloupě, ale se svíčkou.

Našeho Otce Jiřího překvapila informace o spojení Štípy a Blanska.  V roce 1920 se ze Štípy odstěhovala nějaká žena a s sebou si vzala klíč od kostelních dveří. Od té doby se zamykala mříž. Asi před pěti lety její potomci klíč doručili Otci Sedláčkovi, byli prý z Blanska a klíč do dveří seděl. Kdopak to asi byl?

Kdyby nás netlačil čas a starost bratří salesiánů o náš žaludek, zdrželi bychom se jistě déle a dozvěděli se ještě mnohé. Ve Fryštáku už na nás ale čekal Jenda Musil, výborný oběd a vedoucí domu P. Ignáce Stuchlého, který nám vyprávěl a promítal příběh „staříčka“ a vyprávěl o řadě aktivit, které salesiáni dělají především pro mladé. Celou pouť jsme zakončili u hrobu P. Stuchlého na místním hřbitově.

Modlitbou růžence jsme poděkovali za všechny milosti dne. Děkujeme všem organizátorům, účastníkům a také děvčatům, která nám krásně v autobuse zpívala.