Vítání sv. Martina

Při nedělní mši zazněly dva důležité prvky, které charakterizovaly život svatého Martina a mohou být inspirací i pro nás.

Prvním je být Kristovým učedníkem a usilovat o dobro druhých.

Martin se dokázal rozdělit o dobro, které mu bylo svěřeno. A někdy stačí opravdu málo. Jeho příběh nám připomíná, že zlo lze přemáhat dobrem.

I my můžeme Kristovým pokojem a konkrétními skutky dobra proměňovat svět kolem sebe. Na nenávist můžeme odpovídat odpuštěním, na nouzi citlivostí a ochotou pomoci. Lež můžeme přemáhat poctivým hledáním pravdy. A i když jsme neozbrojení, můžeme se stávat nástroji pokoje – stavět mosty mezi lidmi a překonávat zdi a bariéry, které nás rozdělují.

Druhým impulzem je nebýt pasivní. Nezavírat oči před tím, co se děje kolem nás, a nenechat se ochromit strachem ze zla ani zastrašit mocí těch, kteří ho působí.

Martin mohl kolem chudáka v klidu projet. Nic mu v tu chvíli nehrozilo. Naopak – když se s ním rozdělil o svůj plášť, riskoval, že oslabí svou ochranu před zimou a ohrozí svou bojeschopnost. Přesto jednal. Udělal to, co v dané chvíli mohl.

A právě v tom je jeho příběh tak silný. Martin nečekal, až bude mít ideální podmínky nebo možnost vyřešit vše. Všiml si člověka v nouzi a pomohl mu tím, co měl právě k dispozici.

Také my nemusíme změnit celý svět najednou. Můžeme ale začít u člověka, kterého máme před sebou, u jeho potřeby, bolesti nebo osamělosti. I malý skutek lásky může být začátkem velké proměny.

Svatý Martin nám tak připomíná, že víra není jen záležitostí slov, ale především způsobem života. Je to cesta s Kristem, na které čerpáme sílu z modlitby a zároveň se učíme být pozorní k druhým. Cesta, na níž se dobro stává odpovědí na zlo a pokoj silou, která proměňuje svět.

Díky dotaci města Blanska si můžeme letošní oslavy svatého Martina připomínat také pohledem na novou dřevěnou sochu tohoto světce. Ta byla v neděli požehnána a své místo najde v exteriéru farního areálu.