Od pondělí 11. března do čtvrtka 11. dubna je plánované malování kostela. Více informací

Okolí kostela

Farní budova
Farní budova stávala na místě nynější fary a byla původně dřevěná. Do nynější podoby byla postavena r. 1713. O tom svědčí reliéf, který je umístěn nad vchodem do fary a ze kterého je možné vyčíst, že fara byla stavěna nákladem Arnošta Juliána z Gellhornů a jeho bratra Františka.

Hrobka
Hrobka nepatřila k původnímu kostelu, protože Blansko nebylo v dávných dobách vlastním majetkem nějakého rodu, který by si zde zřídil hrobku. Teprve rod Lvů z Rožmitálu se rozhodl zřídit zde svoji hrobku, do které byl pochován roku 1667 Kašpar Melichar Baltazar Lev z Rožmitálu a r. 1680 Zdeněk Lev z Rožmitálu. Z Gellhornů zde odpočívají Arnošt Leopold hrabě z Gellhornů (1702); František Antonín hrabě z Gellhornů (1719); František Karel hrabě z Gellhornů (1728). Posledním pochovaným v hrobce pod kostelem je pravděpodobně blanenský farář Mader (1760).

Zvony
Zvony jsou připomínány roku 1672 a byly původně čtyři. Z toho tři byly umístěny ve zvonici a jeden menší ve věžičce kostela zvané "sanktusník". Z těchto zvonů se do současnosti dochoval pouze jeden. Byl nazýván "Poledník" a je zvláštního homolovitého tvaru bez ozdob, zdobený pouze jednoduchou linkou po okraji. Nápis na zvonu je umístěn neobvykle na vypuklém okraji zvonu a zní: "O rex gloriae veni in pace!" Zvon není datován, ale jeho tvar, umístění nápisu a typ písma (gotická majuskule) svědčí o jeho starobylosti a je možné ho zařadit na počátek 13. století. Což by v důsledku mohlo znamenat, že se jedná o jeden z nejstarších dochovaných zvonů na Moravě. Ostatní zvony se nedochovaly, protože se staly obětí rekvizic během obou světových válek. Proto v roce 1958 byly pořízeny dva nové zvony. Zvon Panny Marie (580q) a zvon s názvem sv. Martin (920q).

Torzo plastiky muže s mečem
Až do roku 1993 se v literatuře tradovalo, že tato sakrální budova, postavená ve 2. polovině XVII. století, renovovaná a rozšířená v XVIII. a XIX. století, má základy v románském kostelíku, založeném v 1. polovině XII. století významnou církevní a politickou osobností, biskupem Jindřichem Zdíkem.
Tento fakt, doložený donedávna pouze písemnými historickými prameny, potvrdil v létě roku 1993 průzkum, prováděný odborníky z Památkového ústavu v Brně. Bylo při něm zjištěno, že ne pouze základy, ale také značná část jižní obvodové zdi kostelní lodi pochází z 1.poloviny XII. století.
Tato zeď obsahuje vedle zbytku gotického portálu také 150 cm vysoké románské okénko a torzo plastiky muže s mečem. Potvrdí-li se její románský původ, bude označena za zcela vyjímečnou plastiku značné historické hodnoty. Předpokládá se, že postava muže s mečem je sv. Martin, patron našeho kostela. Nález plastiky by potvrzoval domněnku, že i nejstarší blanenský kostel byl zasvěcen sv. Martinu.

Památník Karoliny von Linsingen, provdané Meineke
Pamětní deska se původně nacházela v ohradní zdi na místě původního hřbitova. V roce 2007 byla přenesena do nově zbudovaného památníku ve formě klasicistního pylonu. V roce 2008 pak bylo v jeho okolí společným nákladem města Blansko a farnosti vysazeno rozárium.
Karolina,Charlotta, Dorothea von Linsingen se narodila 27.11.1768 v Hildesheimu nedaleko Hannoveru, jako dcera majora Johanna von Linsingen. Tento byl důvěrným přítelem anglického královského páru Jiřího III. a Charlotty Sofie. V roce 1790 se díky tomu Karolina seznámila s třetím synem těchto královských manželů Williamem, Henrym vévodou z Clarence, pozdějším anglickým králem Vilémem IV. (1830-1837). Ten zahořel k okouzlující dívce Karolíně láskou a uzavřel s ní 21. srpna 1791 tajný protestantský sňatek v lesní kapli ve Welsede u Bad Pyrmontu. Když se královna po roce dověděla o tomto společensky nerovném sňatku prince s pouhou baronesou, podnikla vše, aby dvojici od sebe oddělila a manželství bylo v roce 1794 prohlášeno za neplatné a syn, který se z tohoto manželství narodil, byl tajně dán na vychování do bohaté židovské rodiny. V důsledků těchto dramatických událostí zachvátila Karolinu těžká nemoc a upadla do hlubokého bezvědomí. Lékaři dokonce dali souhlas k jejímu pohřbení. Jen díky námaze jednoho z ošetřujících lékařů Adolfa Meineke se podařilo ji navrátit k životu. Z vděčnosti se Karolina za Meinekeho provdala a společně přesídlili z Hannoverska do Berlína a posléze do Blanska, kde Meineke jistý čas působil jako uznávaný chemik v podnicích starohraběte ze Salmu. Společně vychovali jednu dceru, která se provdala do Blanska za správce železáren Karla Teubnera. Při jedné návštěvě své dcery Karolina Meineke v Blansku 31. ledna roku 1815 umírá a byla pochována na hřbitově u kostela sv. Martina. Pohnutý životní příběh ženy, která se mohla stát anglickou královnou a matkou krále neupadl v zapomenutí jen díky knižnímu vydání její zajímavé korespondence. Hrob se nedochoval, a proto zde byla v blízkosti kostela roku 1881 MUDr. Jindřichem Wanklem instalována alespoň pamětní deska.