Milí farníci a všichni dobré vůle. Nezapomínejme, že služba druhým je naší ctí. Kdo pomáhá, nehazarduje! Na přímluvu sv. Josefa vám žehná Otec Jiří

Okolí kostela

Farní budova
Farní budova stávala na místě nynější fary a byla původně dřevěná. Do nynější podoby byla postavena r. 1713. O tom svědčí reliéf, který je umístěn nad vchodem do fary a ze kterého je možné vyčíst, že fara byla stavěna nákladem Arnošta Juliána z Gellhornů a jeho bratra Františka.

Hrobka
Hrobka nepatřila k původnímu kostelu, protože Blansko nebylo v dávných dobách vlastním majetkem nějakého rodu, který by si zde zřídil hrobku. Teprve rod Lvů z Rožmitálu se rozhodl zřídit zde svoji hrobku, do které byl pochován roku 1667 Kašpar Melichar Baltazar Lev z Rožmitálu a r. 1680 Zdeněk Lev z Rožmitálu. Z Gellhornů zde odpočívají Arnošt Leopold hrabě z Gellhornů (1702); František Antonín hrabě z Gellhornů (1719); František Karel hrabě z Gellhornů (1728). Posledním pochovaným v hrobce pod kostelem je pravděpodobně blanenský farář Mader (1760).

Zvony
Zvony jsou připomínány roku 1672 a byly původně čtyři. Z toho tři byly umístěny ve zvonici a jeden menší ve věžičce kostela zvané "sanktusník". Z těchto zvonů se do současnosti dochoval pouze jeden. Byl nazýván "Poledník" a je zvláštního homolovitého tvaru bez ozdob, zdobený pouze jednoduchou linkou po okraji. Nápis na zvonu je umístěn neobvykle na vypuklém okraji zvonu a zní: "O rex gloriae veni in pace!" Zvon není datován, ale jeho tvar, umístění nápisu a typ písma (gotická majuskule) svědčí o jeho starobylosti a je možné ho zařadit na počátek 13. století. Což by v důsledku mohlo znamenat, že se jedná o jeden z nejstarších dochovaných zvonů na Moravě. Ostatní zvony se nedochovaly, protože se staly obětí rekvizic během obou světových válek. Proto v roce 1958 byly pořízeny dva nové zvony. Zvon Panny Marie (580q) a zvon s názvem sv. Martin (920q).

Torzo plastiky muže s mečem
Až do roku 1993 se v literatuře tradovalo, že tato sakrální budova, postavená ve 2. polovině XVII. století, renovovaná a rozšířená v XVIII. a XIX. století, má základy v románském kostelíku, založeném v 1. polovině XII. století významnou církevní a politickou osobností, biskupem Jindřichem Zdíkem.
Tento fakt, doložený donedávna pouze písemnými historickými prameny, potvrdil v létě roku 1993 průzkum, prováděný odborníky z Památkového ústavu v Brně. Bylo při něm zjištěno, že ne pouze základy, ale také značná část jižní obvodové zdi kostelní lodi pochází z 1.poloviny XII. století.
Tato zeď obsahuje vedle zbytku gotického portálu také 150 cm vysoké románské okénko a torzo plastiky muže s mečem. Potvrdí-li se její románský původ, bude označena za zcela vyjímečnou plastiku značné historické hodnoty. Předpokládá se, že postava muže s mečem je sv. Martin, patron našeho kostela. Nález plastiky by potvrzoval domněnku, že i nejstarší blanenský kostel byl zasvěcen sv. Martinu.

Památník Karoliny von Linsingen, provdané Meineke
Pamětní deska se původně nacházela v ohradní zdi na místě původního hřbitova. V roce 2007 byla přenesena do nově zbudovaného památníku ve formě klasicistního pylonu. V roce 2008 pak bylo v jeho okolí společným nákladem města Blansko a farnosti vysazeno rozárium.
Karolina,Charlotta, Dorothea von Linsingen se narodila 27.11.1768 v Hildesheimu nedaleko Hannoveru, jako dcera majora Johanna von Linsingen. Tento byl důvěrným přítelem anglického královského páru Jiřího III. a Charlotty Sofie. V roce 1790 se díky tomu Karolina seznámila s třetím synem těchto královských manželů Williamem, Henrym vévodou z Clarence, pozdějším anglickým králem Vilémem IV. (1830-1837). Ten zahořel k okouzlující dívce Karolíně láskou a uzavřel s ní 21. srpna 1791 tajný protestantský sňatek v lesní kapli ve Welsede u Bad Pyrmontu. Když se královna po roce dověděla o tomto společensky nerovném sňatku prince s pouhou baronesou, podnikla vše, aby dvojici od sebe oddělila a manželství bylo v roce 1794 prohlášeno za neplatné a syn, který se z tohoto manželství narodil, byl tajně dán na vychování do bohaté židovské rodiny. V důsledků těchto dramatických událostí zachvátila Karolinu těžká nemoc a upadla do hlubokého bezvědomí. Lékaři dokonce dali souhlas k jejímu pohřbení. Jen díky námaze jednoho z ošetřujících lékařů Adolfa Meineke se podařilo ji navrátit k životu. Z vděčnosti se Karolina za Meinekeho provdala a společně přesídlili z Hannoverska do Berlína a posléze do Blanska, kde Meineke jistý čas působil jako uznávaný chemik v podnicích starohraběte ze Salmu. Společně vychovali jednu dceru, která se provdala do Blanska za správce železáren Karla Teubnera. Při jedné návštěvě své dcery Karolina Meineke v Blansku 31. ledna roku 1815 umírá a byla pochována na hřbitově u kostela sv. Martina. Pohnutý životní příběh ženy, která se mohla stát anglickou královnou a matkou krále neupadl v zapomenutí jen díky knižnímu vydání její zajímavé korespondence. Hrob se nedochoval, a proto zde byla v blízkosti kostela roku 1881 MUDr. Jindřichem Wanklem instalována alespoň pamětní deska.